Chovatelská stanice dalmatinů. Since 2000

Tel: +420-774-137753

e-mail: royalhermelin@seznam.cz

 

O nás/About us >>  Novinky/News >>  Naši dalmatini/Our dalmatians >> Štěňata/Puppies >> Fotogalerie/Photogallery >> 

Archív/Archive >> Ostravská dalmatinšou >>

 

 

O nás/About us

Chovu dalmatinů se věnuji od roku 1999, kdy jsem si v srpnu přivezla z polské Varšavy svou první fenku Lawenda Loris Uśmiech Dalmacji. O rok později jsem založila chovatelskou stanici Royal Hermelin, která byla dne 20.06.2000 na základě uznání FCI zapsána do registru chovatelských stanic psů všech plemen v České republice pod registračním číslem 872/00.

V současné době máme doma 5 dalmatinů - Čokoládu (*2007), Monu Lisu (*2010), Evitu (*2011), Tinku (*2013) a Vendulku (*2014).

Ve spolumajitelství máme ještě krycího psa Murphyho (*2010).

Jak se říká - odříkaného chleba největší krajíc! Více, než 20 let, jsem toužila po dalmatinovi, a teď si plním své dětské sny...

Všem návštěvníkům našich stránek přeji příjemné chvíle, strávené s našimi puntíky!

Ing. Monika Sedláčková                 

 


Více informací o nás:

Chovatelská stanice Royal Hermelin byla založená v roce 2000 a věnuje se výhradně chovu plemene dalmatin. Než jsem si v roce 1999 pořídila svou první fenku dalmatina Vandu (MultiCh. Lawenda Loris Uśmiech Dalmacji), po dalmatinovi jsem toužila celých 20 let.

Od malička jsem byla zvířecí a psí "máma". Chtěla jsem být veterinářkou, nic jiného jsem si ani nepřipouštěla (a byla bych jí, kdyby na vysokou nebylo potřebné doporučení od lékaře, které jsem nakonec nedostala, tak jsem aspoň vystudovala VŠ zemědělskou, obor zootechnika). Četla jsem veškeré knížky o zvířatech a psech, z knihovny jsem chodila vždy s maximem knížek, které bylo možné půjčit.

A pak přišel ten osudový okamžik:

Do dalmatinů jsem se beznadějně zamilovala po přečtení knížky jednoho ze zakladatelů chovu dalmatinů v České republice, Ing. Jana Findejse, který krásně popsal jak historii plemene dalmatin, tak jejich povahu a chov. Po dočtení posledního řádku jsem jednoznačně věděla, že toto plemeno je mi souzeno a že jiné nechci. Mí rodiče byli ale jiného názoru, do bytu v centru Ostravy pes rozhodně nepatří! Nepomohlo přemlouvání, samé jedničky na vysvědčení, to, že jsem si na štěně sama našetřila, prostě jednoznačné stanovisko rodiny - žádný pes nebude! Dodnes si pamatuji každé Vánoce, kdy jsem si přála, aby pod stromečkem bylo to mé vysněné puntíkaté štěňátko, a to zklamání, že tam nebylo .....

Pořád jsem otravovala, tak mi babička u známého zařídila, že jsem mu mohla chodit venčit jeho středního černého pudla Blacka. Asi dva roky jsem pak chodila venčit zlatou kokršpanělku Aginu a naposledy, celé 4 roky, jsem venčila křížence boxera Breda (samozřejmě zadarmo, byla jsem ráda, že aspoň tímto způsobem jsem v kontaktu se psem).

Když jsem byla na výšce, naši si pořídili dlouhosrstého jezevčíka bez PP - Kima. Kimeček byl fantastický a chytrý pejsek, velký komediant a skvělý společník. Dožil se 10 let.

Když jsem se osamostatnila, tak nastala doba, kdy jsem se konečně rozhodla mého vysněného dalmatina pořídit. Vzhledem k tomu, že po celou dobu, co jsem po dalmatinovi toužila, jsem jeho chov v ČR a na Slovensku sledovala, rozhodla jsem se k výběru štěněte přistoupit maximálně zodpovědně. Pomohlo mi k tomu i mé vzdělání - jsem diplomovaná zootechnička, takže plemenitbu, genetiku a věci s tím spojené, mám v malíčku.

Začala jsem tedy chodit po výstavách a vybírat svého dalmatinka. V ČR mne nic nezaujalo, jak vzhledově, tak rodokmenově, a proto jsem vyrazila na výstavu do Polska, kde jsem v té době pracovala jako sales manager.

Hned na první výstavě jsem objevila krásnou fenečku ICh., MultiCh. Malwa Uśmiech Dalmacji. Přesně splňovala mé představy o dalmatinovi! S paní majitelkou jsem se dohodla, že bych si od ní vzala štěně. Asi po dvou měsících jsem paní volala a ta mi řekla, že štěňata mít nebudou, ale jestli chci, tak chovatelka její fenky má zrovna štěňata. Protože jsem jezdila do Varšavy, tak jsem se šla na malé puntíkaté miminka podívat.

Vybrala jsem si fenku Lawenda Loris Uśmiech Dalmacji a počátkem srpna 1999 jsem si domů přivezla malé punťované nadělení. Fakt je to, že z malé holčičky se vyklubalo dračisko a já chvílemi nevěřila, že na toto jsem čekala celých 20 let! :O))

Taky během dvou dnů padlo mé přesvědčení, že "Pes rozhodně spát v posteli nebude!!!"

No, spí, spí jich v posteli víc :O)), někteří dokonce i pod peřinou ...

Protože jsme bydleli ve městě, rozhodla jsem se puntíkům pořídit domeček. To se mi v roce 2002 podařilo, a proto jsem si mohla pořídit k Vandě "do páru" pejska Frankieho (ICh., MultiCh. Hollywood´s Dream Raul). Frankieho jsem si vybrala z 8 štěňátek a měla jsem skutečně šťastnou ruku! Koncem června 2002 jsem si z výstavy v Brně přivezla domů "malého urpuťáka" :O))

Protože Vanda nemohla delší dobu zabřeznout, v roce 2004 jsem se dívala po nějaké další fence. Ne, že bych nutně chtěla odchovávat štěňata, ale hodně mne bavilo jezdit po výstavách a kamarádka mne přemluvila, abychom se společně přihlásily do kurzu na rozhodčího exteriéru psů, které organizuje ČMKU. Všechny podmínky jsem měla splněné, chybělo ale jenom jedno -  a to odchované 4 vrhy! A všechno se dalo odpustit, jediné, co se odpustit nedalo, byly ty odchované 4 vrhy.

Tenkrát jsem to nechápala, proč, ale poté, co jsem už pár vrhů odchovala, jsem to pochopila! Čím víc člověk chová (zodpovědně chová), tím větší by měl mít úctu k životu! Ono vlastně není až tak důležité, kolik a jakých má dalmatin puntíků, ale je důležité, aby byl zdravý. Chov není o tom odchovávat jenom šampióny, vždyť i ta štěňata, která mají, například, nestandardní zbarvení, mají nárok na život, a žít chtějí!

Správný chovatel musí nést zodpovědnost za život, který dal, a i když se mu narodí třeba hluché štěně, má povinnost najít mu odpovídající domov, a ne je nechat utratit, aby si tak ulehčil práci. Správný a zodpovědný chovatel se snaží najít vhodný domov pro svá štěňata, i kdyby to mělo znamenat, že je doma bude mít déle!

Takže, abychom se vrátili k potřebným vrhům, hledala jsem tedy v roce 2004 fenečku. A tu jsem našla! Narazila jsem ve Francii na chovatelskou stanici "du Domaine Belle Rose", která měla dva vrhy štěňat po rodičích z argentinské linie "Zagrebs". Dalmatini z této chovatelské stanice se mi moc líbili, a proto jsem byla nadšená, že tuto "krev" můžu mít, a ani nemusím importovat štěně z Argentiny, ale "pouze" z Francie. Proto jsem se v září 2004 vydala na 1750 km dalekou cestu do francouzského Bourges, odkud jsem si přivezla (protože nejsem troškař) hned dvě fenky dalmatina, Venise Venus a Violine Vicky (nejsou to sestry, každá je z jiného vrhu). Fenku Violine Vicky jsem umístila do spolumajitelství v Opavě.

Takže se naše "stáj" Royal Hermelin rozšířila o další členy. V tomtéž roce jsem od chovatelek z Varšavy dostala ještě fenku Źuzia Uśmiech Dalmacji, kterou jsem umístila u Romany Macečkové, ch.st. "di Zucchero".

No, a jak se říká, "odříkaného chleba největší krajíc", v roce 2005 se nám to všechno rozrodilo :O)).

Takže, po pěti létech marného snažení, se nám dne 23.03.2005 narodil náš první vrh "A", ze kterého jsem si, samozřejmě, musela nechat našeho sluníčkového pejska Benjamínka (ICh., MultiCh. Almighty´s Gift Royal Hermelin, 23.03.2005-22.07.2015) a v létě se Źuzi narodil vrh "B", ze kterého jsem si nechala naši Andělku (ICh., MultiCh. Beverly Angelia Royal Hermelin - 13.8.2005-14.1.2015). Z vlastního chovu jsem si pak ještě nechala Kejsinu (Ch. Cassiopeia Princess Royal Hermelin), která nyní bydlí na Slovensku. Po Benjamínkovi mám doma hnědě tečkovanou fenku Čokoládku (ICh., MultiCh. Chantall´s Chocolate Royal Hermelin), která je stejně sluníčková, jako její táta, a po Andělce máme doma dcerku Monu Lisu (ICh., MultiCh. Mylady Mona Lisa Royal Hermelin). Po Chantálce, která je mamina Čokolády, mám doma ještě Evitku (Ch., JCh., Phoenix´s Black Pearl Royal Hermelin), jejíž štěně Vendulku jsem si taky nechala (Venise Venus from Royal Hermelin). Po sluníčkové Čokoládě máme doma sluníčkovou Tinku (Tamara Tinka Barks Royal Hermelin).

Protože chci, aby mé odchovy byly zdravé a aby rodokmeny byly, pokud možno, odlišné, od ostatních rodokmenů v ČR a okolí, přivezla jsem z Německa v roce 2009 a 2011 dva pejsky - E´Lucius Malfoy of Wolfcubs a F´Murphy´s Law of Wolfcubs, kteří nesou kvalitní australskou krev těch nejlepších dalmatinů od "protinožců" :O)). Lukáš a Murphy mají každý své páníčky, Lukáš bydlí v Karviné a Murphy bydlí v Ostravě.

   



Jsme členem:

           


Přestože máme punťů trošku více, pořád je to "pouze" můj, hodně drahý, koníček, rozhodně štěňata nechovám "na kšeft"!

Baví mne jezdit na výstavy, baví mne odchovávat štěňata a jsem ráda, když majitelé mých štěňat jsou spokojeni.

Mí dalmatini jsou členy rodiny, bydlí s námi doma a k dispozici mají výběh na pozemku o velikosti 2700 m2 . Krmím je granulemi a vařeným masem s přílohami. Pro odchov štěňat mám zařízenou porodnici. Spolupracuji s několika výbornými veterináři, kteří jsou mi neustále, ve dne, v noci, ochotni pomoci. Štěňata mají ten největší komfort, kvalitní krmení a péči.

Na potencionální majitele mých štěňat nemám žádné speciální nároky - nenutím je jezdit na výstavy (i když bych byla ráda, aby jezdili), co po nich ale vyžaduji, to je, aby mé štěně bylo u nich členem rodiny a aby se u nich mělo dobře. Aby si také uvědomili, že u nich bude až do smrti a aby mu umožnili důstojné dožití v rodinném kruhu.

Ti, kteří si vybírají štěně tak, že jedou prstem po inzerátech a zastaví se u té nejnižší ceny, ti, kteří nejsou ochotni si pro štěně zajet dál a chtějí mít štěně z co nejbližšího chovu, ti, které vůbec nezajímají rodiče, rodokmeny, ti, kteří nejsou ochotni štěně přijmout za člena rodiny a mají představu, že bude někde v boudě, ti, kteří nejsou ochotni a schopni poskytnout štěněti kvalitní stravu a veterinární péči,

si mé štěně nezaslouží!


Chcete štěně dalmatina, ale jak si vybrat?

Skoro pořád se setkávám se zájemci, kteří nechtějí jezdit po výstavách, nechtějí chovat, chtějí "jenom obyčejné štěně"!

Toto mi vždy dokáže zvednout tlak! Ale je to známka toho, že tito lidé jsou povrchní, neváží si sami sebe, nemají se rádi a neváží si peněz!

Ať už si koupím "bezpapíráka", papíráka za tisícovku nebo za dvacet tisíc, pokud jsem slušný člověk, budu takové štěně a psa krmit kvalitně a poskytnu mu kvalitní veterinární péči. A ta stojí stejně jak pro voříška, tak pro super šampióna!

Měsíční výdaje na stravu pro dalmatina se pohybují cca 1.000 - 1.500 Kč, což máme za rok 12.000-18.000 Kč, za život psa 120.000 - 200.000 Kč. Veterinární ošetření, vybavení apod. nám zvýší částku na 150.000 - 300.000 Kč za život psa.

Při takové částce je úspora v řádu několika tisíc z nákupu štěněte naprosto bezpředmětná!

A pokud se chystám takovou částku investovat, tak přece chci to nejlepší, ne?

I když nebudete jezdit na výstavy, chcete přeci, aby Váš dalmatin byl krásný, měl krásnou postavu, krásný výraz, krásný pohyb, aby byl zdravý a dělal Vám jenom radost. Nebo ne?

Proč tedy nevěnujete výběru svého štěněte více času, více úsilí? Bývalo dobrým zvykem, že si zájemce o štěně objel více vrhů, více chovatelských stanic, aby si štěňata mohl vybrat, podívat se na rodiče, podívat se na podmínky, ve kterých štěňata žijí. Dnes skutečně většinu zájemců zajímá jenom cena štěněte, aby to bylo co nejblíže, ale pak se diví .....

Máte představu, že si koupíte štěně s PP za 5.000 Kč? Tak zde jsou pro ilustraci náklady na štěně dalmatina s PP a reálná cena, za kterou by se mělo prodávat.

Poplatky klubu za zápis štěněte: 100,- Kč, Poplatky klubu za zápis vrhu: 5.000,- Kč (nečlenové), Poplatky za PP: 370,- Kč/štěně, Odčervení štěněte: cca 100,- Kč, Očkování štěněte: 350,- Kč, Čipování + PET passport: 700-1.000 Kč, Audiometrie: 1.500-2.000 Kč/štěně, poplatek za krytí 10.000-15.000 Kč, cena zahraničního krytí (včetně cesty a dalších nákladů): 30.000-70.000 Kč.

Další náklady:

Uchovnění feny: 1000-2000 Kč (včetně cesty na bonitaci), krycí list 300,- Kč, každá výstava, kterou pes absolvuje stojí i s cestou od cca 1.500 Kč nahoru, pokud má pes šampionát, náklady na jeden takový šampionát jsou od 5.000 Kč nahoru (neomezeně).

15 kg pytel kvalitních granulí pro ta nejmenší štěňata - od 1.500,- Kč, piškoty, mléko, kvalitní maso, přílohy - neomezeně.

Takže - náklady na kvalitní štěně s PP se pohybují od 8.000 Kč nahoru!

Odpovídající cena za štěně dalmatina by tedy měla být od 12.000-20.000 Kč. V zahraničí stojí kvalitní štěně dalmatina 1.000 - 1.500 EUR!

Pořád ještě máte pocit, že štěně s PP za 5.000 Kč bude skutečně v pořádku a kvalitně odchované?

Na čem takoví množitelé, kteří prodávají levná štěňata tedy šetří? Na výběru otce štěňat, což znamená, že nakryjí tam, kde to mají co nejlevnější, bez ohledu na kvalitu otce štěňat (i když pak zájemcům tvrdí, jak si pečlivě vybírají chovné jedince), šetří na výstavách, většinou matka štěňat nemá žádný šampionát ani žádné úspěchy na výstavách, šetří na veterinární péči, na krmivu. Bohužel, to, co štěně nedostane v prvních týdnech života, už se později nedá "dohonit". U takových množitelů dále nenajdete "veterány", protože to jsou pro ně neproduktivní jedinci, kteří vyžadují nemalé finance, a proto se jich na stáří zbaví ...

Je na každém, jak se rozhodne, ale, jak se říká, "nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci", a taky si vybíráme člena rodiny na několik dlouhých let, tak si snad dáme záležet, ne?

Chcete štěně z chovatelské stanice Royal Hermelin?

Zde je nabídka: >>


Líbí se Vám naše stránky? Řekněte o nich svým známým prostřednictvím bannerů, které si můžete stáhnout zde:


NAHORU NOVINKY