21.02.2012

Jak se říká - nikdy nemůže být klid a úspěch se neodpouští.

Následující zpráva byla na FB bez povšimnutí ( a ani jsem o ní nevěděla) od 15.02.2012, ale "rozjela" se teprve včera poté, co jsem zveřejnila výsledky z Victory Dog Show v Bratislavě. Proč asi?

"POMOC!!! Chovná stanice dalmatinů potřebuje NUTNĚ OKAMŽITĚ umístit toto sedmitýdenní štěňátko dalmatina (je to pejsek), které je bohužel neslyšící. Je nádherný a dojemný. paní už nemá trpělivost, pokud se prý nenajde do konce týdne majitel, pejsek bude utracen. Pokud byste někdo měl vážný zájem, prosím, uveďte na sebe kontakt, ozveme se. Pokud nemůžete pomoci, alespoň prosím sdílejte!!! "

Na tuto zprávu a komentáře její autorky Chramostové jsem odpověděla ve skupině Dalmatin na FB následovně:

"Je pravdou, že štěně na fotce je z mého chovu, z aktuálního vrhu "Q". Pejsek se jmenuje Quincy Quentin Royal Hermelin. To, že je hluchý, jsem zjistila už v jeho 4 týdnech. Doporučení Dalmatin klubu České republiky je takové, že hluchá štěňata se závazně utrácejí, že je to genetická vada. Vzhledem ke skutečnosti, že se v loňském roce v České republice narodil velký počet hluchých dalmatinů, které chovatelka udala ne zcela uváženě, a kteří ne všichni dobře dopadli, chvíli jsem měla dilema, jaký bude mít život hluché štěně v době, kdy jsou útulky plné a lidé se neumí dobře chovat ke zdravým psům, natož ke psům nemocným a zda by skutečně nebylo pro ně lepší je nechat utratit. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o první hluché štěně z 18 vrhů v mé chovatelské stanici, rozhodla jsem se pejskovi najít vhodný domov. Jistě, rychlá cesta by byla dát na net inzerát, že daruji štěně dalmatina, na který by se mi ozvalo plno úchylů, kteří berou vše, hlavně, že je to zadarmo. Zvolila jsem tedy jinou cestu, a to, že postupně oslovuji známé. Má představa je, že by pejsek dělal společníka nejlépe důchodcům, kteří mají domeček ze zahrádkou a nekladli by na něj žádné nároky. Oslovila jsem rovněž paní, která po mne kdysi poptávala hluchou hnědou dalmatinku. Ta mi nabídla, že její dcera dá inzerci na FB, s čímž jsem ne zcela souhlasila, bylo mi to dost proti srsti, protože na FB jsou všichni strašně chytří, dělají předčasné závěry, aniž by znali fakta a měli příslušné zkušenosti. Také jsem se nechtěla stát předmětem "kyber šikany". Ti, co mne znají, moc dobře ví, že bych neutratila žádné životaschopné štěně a že mým odchovům pečlivě vybírám nové páníčky a pokud je nějaký problém, tak jej aktivně řeším. Pokud by mi bylo jedno, kam štěňata jdou, tak mi některá nezůstávají do 5-6 měsíců doma. Rovněž tak kecy, že psi jsou přešlechtění, jsou zbytečné. Chovné psy mám importované z Polska, Francie, Německa a snažím se o maximální nepříbuzenskou plemenitbu s důrazem na zdraví rodičů. Kdybych to tak nedělala, tak bych musela řešit alespoň 13 hluchých štěňat, a ne jedno jediné! A pokud má někdo pocit, že "bůhvíkoliktisíc za štěňata" je až příliš, ať si odchová aspoň jeden vrh dalmatinů s PP a pozná, jak to vlastně je. Chápu, že ty, kteří chtějí věřit tomu nejhoršímu, nepřesvědčím, ti, kteří mne znají, ví, jak to ve skutečnosti je.
No, a jenom bych chtěla upozornit ty, kteří by snad dále šířili nesmysly a pomluvy na mou chovatelskou stanici, že se jedná o trestný čin."

Myslela jsem si, že se tím celá věc vyřešila, nicméně, neustálé telefonáty a e-maily ze strany těch, kteří pejska litují a hned by si jej vzali, aby jej zachránili, mne donutily vyjádřit se rovněž na mých stránkách:

Matku slečny nebo paní Chramostové (kterou, mimo jiné, neznám, natož abych jí dávala informace o pejskovi), jsem dnes ráno požádala, aby "inzerát", který jsem jí v této formě nikdy neschválila,  z FB stáhla. Velice jsem se rovněž podivila nad jejími komentáři na mou osobu. Nevím, kde rovněž přišla na formulaci "že mi s pejskem došla trpělivost" a další nesmysly!

Má představa umístění pejska byla, jak už jsem napsala výše, že mu najdu domov u starších lidí, s domečkem a zahrádkou, popřípadě u lidí, kteří již mají zkušenosti s hluchými psy, popřípadě s dalmatiny a nejlépe už psa mají, aby ten našemu Quincymu dělal "uši". Proto jsem jej, jakmile jsem zjistila, že je pejsek hluchý, stáhla z nabídky a poptávala se po známých. Oslovila jsem rovněž dotyčnou paní, která mi řekla, že nemá kapacitu, ale že její dcera může dát oznámení na FB. S tím jsem moc nesouhlasila, jelikož "cílová skupina" důchodců zase FB tolik neholduje. Nakonec jsem, bohužel, svolila, nicméně to, že mladá dáma se do role "zachránce" tolik vžije, jsem ani ve snu nepředpokládala!

Mimochodem, před více, než týdnem jsem Quincymu požádala o vystavení průkazu původu, dělala bych to, kdybych jej chtěla utratit? V nejbližší době Quincy odcestuje tam, kde se o něj dobře postarají a budou jej mít rádi i s jeho handicapem :O))

Takže děkuji všem za velký zájem a moc ráda bych poprosila ty, kterým se našeho Quincyho zželelo a chtěli jej "zachránit", aby toto své odhodlání neztratili, zašli do nejbližšího psího útulku a tam adoptovali nějakého pejska, který to skutečně potřebuje, nebo alespoň útulku věnovali pár kilo granulí.

Ing. Monika Sedláčková                        

Po tomto vyjádření mi plno lidí telefonovalo nebo napsalo e-maily, aby se mi omluvili.

Paradoxně, jediný, kdo neměl slušnost se omluvit, byla paní Chramostová, která celou záležitost rozpoutala a která věc zcela nevhodně komentovala.

Co se stalo, stalo se, důležité je, že Quincy již odcestoval do nového domova, kde o něj bude dobře postaráno.

Na závěr bych chtěla poprosit všechny ty, kteří mi telefonovali nebo psali e-maily s tím, že by měli zájem o hluché štěně, aby si vše ještě jednou dobře rozmysleli, zda jsou schopní a ochotní se o takové štěně postarat, a pokud zjistí, že ano, aby mi napsali e-mail s kontaktními údaji, popisem, jaké mají zkušenosti se psy, popř. hluchými psy, a já si je zaeviduji pro případ, že bych někdy v budoucnu já, nebo někdo jiný, hledala domov pro hluché štěně, ať už dalmatina, nebo psa jiného plemene.